Jitřenka I. část

Bylo již pozdní odpoledne, když se vracel známý elfí válečník Galaxy se svým bratrem Jerichem do svého rodného města se zprávami od princezny Cellien. Bratři šli spolu bok po boku již pátý den. Neprohodili mezi sebou ani jediné slovo, natolik byly novinky vážné. Najednou Jericho pohladil svého sněžného tygra po hřbetě, potichu lusknul prsty a splynul se stíny lesní cesty. Galaxy nepohnul ani brvou, nezpomalil, prostě pokračoval v cestě dál, jako by se nic nedělo. Jeho vnitřní smysly však byly teď nastavené na maximum. Pečlivě sledoval krajinu kolem sebe, ačkoliv se mohlo zdát, že stále kouká do země jen malý kousek před své nohy. V duchu už napočítal pět postav - opatrně a plynule změnil tempo chůze, připraven střetnout se s nepřítelem jehož modrá kůže občas probleskovala v líných paprscích slunce. Pak se jejich pohledy setkaly a oba dva si okamžitě uvědomili, že ztratili moment překvapení.

Trollí válečník se na Galaxyho vrhnul s ohlušujícím řevem, jeho první rána jej dokonce dokázala na malou chvíli omráčit. Rychle se vyhnul jeho dalšímu úderu sekerou a sám tasil svůj obouruční meč. Brzy získal nad trollem převahu a stačil ho srazit smrtící ranou k zemi. Právě včas, protože zezadu na něj začínali dotírat další dva. Nestačil však udělat ani krok, když se mu o hrudní pancíř rozbila modrá koule. Celé jeho tělo bylo rázem zasypáno tisíci malými jehlami, které se mu zabodávaly pod zbroj do kůže a pokryly jej chladem. Musel se soustředit ze všech sil, aby odolal pálivému mrazu. Stihnul to právě včas, aby naučeným pohybem meče uzemnil další kouzlo trollího mága. Ten však na nic nečekal a v jeho rukou ožíval ohnivý plamen.

Galaxymu se podařilo vrhnout po mágovi kopí, které ho ošklivě zranilo na levé paži a oheň v jeho rukou skoro umřel. Troll se však dokázal soustředit dál na své smrtící kouzlo a to začalo nabírat svou finální podobu. Jeho společník zatím vyvolal slabé zelené světlo, které se sneslo na mágovo zranění, a počalo jej léčit. Galaxy uviděl v obličeji trollího léčitele úšklebek, který jen podtrhoval dva dlouhé a zahnuté kly. Skoro mýtické ticho, které bylo rušené jen prskáním plamenů a pomalými kroky elfího válečníka, najednou přehlušil řev tygra. Ten skočil mágovi na záda a skoro jej povalil k zemi. Troll zachrchlal nadávku ve své rodné řeči, když oheň v jeho rukou vyhasnul. Léčitel se prohnul v zádech, jeho oči se rozzářily rudou barvou, jeho řev se rozlehl lesem.

Galaxy měl co dělat, aby odolal strachu, který se prožíral jeho tělem a nutil jej utíkat pryč. Ani nevěděl kam, prostě jen cítil, že by měl utéct a to co nejrychleji a co nejdál. Avšak, zažil tento pocit již mnohokrát a naučil se s ním bojovat. K překvapení obou trollů udělal tři rychlé kroky vpřed a jediným plynulým pohybem meče odsekl léčiteli hlavu. Sprška teplé krve mu vlétla do obličeje, ale nevšímal si jí. Koutkem oka postřehl, že Bílá Vločka zmateně pobíhá po lese a nebude mu teď moci pomoct při boji s mágem, který byl až podezřele klidný. Válečník bleskově ťal mečem, ale zasáhl jen prázdný vzduch, kde ještě před vteřinkou stál troll. Zmateně se rozhlížel na všechny strany.

Měl takové tušení, že bude stát za ním a jeho obavy se ukázaly správné. Mág byl za ním, daleko na to, aby k němu stačil doběhnout, ale dost blízko na to, aby jej on zasáhl kouzlem. Galaxy nepřemýšlel, léta tréninku ho naučila mnohé - i to, že stojící cíl je mrtvý cíl. Ze všech sil se co nejrychleji rozběhl proti mágovi s napřaženým mečem. Dokonce to vypadalo, že to stihne dříve, než se oheň v jeho rukou probudí k životu. Sám pro sebe se válečník usmál. V následujícím okamžiku jej však srazila ohnivá koule k zemi a pohltila jeho tělo. Vykřikl bolestí a rychle se převracel, aby uhasil hořící plášť. Troll došel až k němu a v jeho dlaních se začaly objevovat tucty fialových hadů. Galaxy pohlédl na svůj meč ležící opodál a v duchu zaklel.

Pak se mu před očima mihly tři rychlé střely. Mágova síla vyprchala s praskáním do okolí a on sám se svezl na kolena. Dva šípy v hrudi a jeden v krku si vybraly svou daň. Troll umíral v příšerných bolestech, neschopen pohybu a jeho tmavá krev kropila okolní porost. Galaxy šáhnul pro dýku u pasu a rychlým pohybem zbavil mága jak bolesti, tak života. Vydechl a otočil se ke svému bratru, který právě klečel u svého tygra a čistil mu rány. Válečník znaleckým pohledem odhadl zranění jak svoje, tak svého bratra i jeho věrného přítele. Vyňal tedy z váčku dva malé obvazy a také elfí chléb. Došel k Jerichovi a podávaje mu jídlo, rychle a zkušeně ovázal jeho ošklivou ránu na levé paži.

Pokračovali tedy dál, ale oba bratři byli mnohem zachmuřenější než předtím. Nakonec bolavé ticho přerušil Jericho. "Je to horší, než jsme si mysleli, Galaxy."
"Možná to byla jen malá skupinka, která přepadává procházející poutníky...", odpověděl nejistě válečník.
"Ale no tak bratře, vypadáme snad my dva jako nějací poutníci? Šli po nás, nechtěli nic jiného, než nás zabít, dokonce si najali i vrahy, copak si neviděl ta těla?", zagestikuloval rozčileně Jericho. Galaxy otočil hlavu bokem a při pohledu na zapadající slunce se ještě více zamračil. Rozhlédl se okolo a ukázal na malý plácek poblíž cesty. "Tady se pro dnešní večer utáboříme, vezmu si první hlídku - pořádně si odpočiň, ať se ti rány co nejdříve zahojí, Jericho." Pokynul paží a dal jasně svému bratru najevo, že tím pro něj diskuse skončila.

Smutným pohledem sledoval svého spícího bratra u slabého ohně. Vynikající střelec, výborný lovec, nejlepší přítel a přesto pro něj neměl Galaxy vlídného slova. Byl naštvaný sám na sebe, ale ty svitky se mu stále víc a víc zahryzávaly do vědomí. V tom jako by zaslechl nepatrný zvuk z protější strany. Opatrně se připravil k boji a pozorně sledoval okolí. Stál nehnutě několik minut a nakonec usoudil, že se mu to jen zdálo. Byl přetažený, on i jeho bratr, nerozlučná dvojka na život a na smrt. Musel se usmát nad tou větou, když tu Vločka nepokojně zavrčela do okolního lesa. Galaxy ihned zpozorněl a v tom ji uviděl. Uviděl tu šelmu, toho rohatého lva, kterak se zhmotnil ze tmy a s řevem se vrhl na jeho spícího bratra. Galaxy ztuhnul v šoku a jen nechápavě sledoval, jak tahle obluda roztrhala Jericha na kusy během několika okamžiků.

Společně s Vločkou se vrhli do boje - jeho meč zajel hluboko do lvího těla, až ten démon zařval bolestí - také Vločka se činila. Pak se zvedl prach ze země, nebo možná spadl z blízkých větví a na moment zahalil lva. Místo něj se před Galaxym objevila taurenka. Byla téměř o dvě hlavy vyšší než on a mohutným úderem omráčila jeho i tygra. Její tělo rázem zalilo zelené a fialové světlo léčivých jazyků. Galaxy se probral a hned sekl do svého nepřítele. Jeho meč projel do těla taurenky jako nůž máslem, ale rána se hned zacelila. Mávla rukou a Bílá Vločka padla k zemi v hlubokém spánku. "Druidka!", problesklo Galaxymu hlavou, zatímco se snažil taurenku oběhnout a zasadit ji ránu z boku. Ta však jakýmsi gestem vyvolala kořeny ze země, které obalily válečníka tak pevně, že se nemohl hýbat. Galaxy tak musel sledovat, jak se druidka chystá jediným pohybem zabít spícího tygra. Začal řvát, ale Vločka nereagovala. Taurenka zvedla provokativně hlavu šelmy směrem k elfovi a v záři luny ji podřízla krk. Vločka sebou začala cukat v posledním smrtelném boji. Druidka ji odkopla na blízký strom, až křupot kostí přehlušil řev Galaxyho.

Konečně se mu podařilo zbavit se těch příšerných pout a vrhnul se do boje. Nestačil udělat však ani dva kroky a opět byl zachycen silnými kořeny, které mu způsobovaly desítky malých poranění. Taurenka před ním zvedla ruce k nebesům a za chvíli obalil válečníka měsíční oheň, který propaloval jeho kůži až na maso. Zbroj ho neskutečně tížila a jeho síla vyprchávala s dalším a dalším plamenem. Když konečně získal svobodu, padl na koleno a opřen o meč, se snažil zvednout. Druidka k němu pomalu přistoupila, sklonila se a zvedla ve své obrovské pracce jeho obličej ke svému. Možná chtěla něco říct, ale v tom okamžiku jí Galaxy zabodl dýku až po jílec do krku tak tlustého, jako bylo jeho stehno. Taurenka zavrávovala, vytrhla si dýku z rány a hustá krev jí začala barvit srst do ruda. V měsíčním světle vypadala jako splozenec pekel. Galaxy se s námahou postavil a opřel se o strom. Sledoval druidí tanec se smrtí a chtěl si ho vychutnat do posledního okamžiku.

V tom se taurenka zastavila, jako by zamrzla na místě. Otočila se na elfího válečníka a ten z hrůzou zjistil, že celá pravá strana krku druidky, který byl před chvíli zasažen jeho dýkou, nyní pulsuje léčivým světlem. Pokusil se pozvednout meč, ale jediným pohybem mu ho vytrhla z ruky. Galaxy se začal skládat k zemi a v tom jej uchopila za uši a vytáhla ho do vzduchu, až jí koukal z očí do očí. Její smrdutý dech nutil válečníka zvracet, krev tekoucí z jeho uší a pískavé zvuky v hlavě ho div nepřivedly k šílenství. Sebral v sobě poslední zbytky sil a nakopl vší silou taurenku do boku. Rána, která by složila i dospělého chlapa, však nechala druidku klidnou. Naposledy se mu podívala do očí, zaklonila hlavu a pak Galaxyho pohltila tma...

* * *

Odhodila jsem bezvládné tělo na zem a setřela si zbytky elfího mozku ze svého čela. Po krátké chvilce jsem našla to, co jsem hledala. Zabalila jsem svitky do listů břízy a uložila do vaku. Měsíc se pomalu ale jistě chystal předat své království slunci a já cítila, jak se kolem těl, začínají sbíhat vlci. Poklekla jsem k ohništi a kápla do něj trochu své krve. "Miluji Tě...", zašeptala jsem.